"No ksakru... život umí bejt někdy pěkně zapeklitej."
Asi bych neříkala svině, nebo nespravedlivej. On prostě je. A pak vlastně záleží dost na nás, jaký si ho uděláme. Takže můj byl teď docela zapeklitej, protože jsem to nechala tak daleko dojít, ale nezlobím se za to na sebe, byla to dobrá zkušenost, která teda tak trochu stále jede...
Neposkytnu skvělej návod na život, protože i mě občas přijde vtipný (a tak trochu trapný) si číst všechny ty příručky o tom, jak bejt vyrovnanej, jak si do života 'přimyslet' jenom to dobrý... ale na druhou stranu s oblibou říkám, že 'Vesmír to zařídí...' - a to je fráže jak vystřižená z těch happy-shiny-people knížek. (A ty knížky můžou bejt skvělý pro určitej typ lidí, já jsem třeba jeden z těch co se pohybují na ostří nože, kde se tyhle (ne)skupiny setkávaj.)
A navíc mi věci třeba až tak skvěle nefungujou, a já se nehodlám nutit do úsměvů a vize lepší a skvělejší budoucnosti, ale už ty svý problémy a bolístky vnímám trochu jinak. Protože jsem se tak rozhodla.
Síla myšlenky je prostě fakt síla. :)
Změní náladu. Změní situaci. Já teda nejsem tak daleko, abych si silou myšlenky zhmotnila draka (a to bych jako fakt chtěla - myslíte, že to jde?), ale jsem v tý fázi kdy si myslím, že tím změním svůj pohled na věc. Rozhodně tu nechci tvrdit, že mi to 100% funguje, protože vědomý rozhodnutí je VAŠE rozhodnutí a vy se tak nemůžete chovat tak, jak někdo očekává, ať je to váš nadřízený, rodič, společnost... a tím pádem se schovat za společensky zaběhnuté vzorce emocí - i když někdy se to prostě očekává, že? No jo, někdy holt musí bejt člověk trochu statečnej a divnej.
Asi s tím tak trochu souvisí to, že je to MŮJ život a MOJE zodpovědnost a musím si to obhájit já SÁM. - A to je fakt hustý, vystoupit sám za sebe.
Tak trochu bych to přirovnala k tomu, že lidi choděj za doktorem že je něco bolí, ať to ten doktor vyléčí. Ale je to MOJE zdraví, ne zdraví toho doktora, takže se musím začít léčit JÁ a to maximálně tak za jeho pomoci. Celé to tkví v tom že MOJE zdraví je MOJE zodpovědnost a JÁ jsem někde udělal chybu. Tady to trochu zavání sebemrskačstvím, ale tak to není, každej asi chybujeme a díky tomu se můžeme posunovat dál, no ne? A pak by tu měl následovat ohromnej odstavec o tom, že si z těch chyb hrozně vezmeme a hrozně nám to dá, což jako jo! Ale v první chvíli nás ta chyba jenom na****. Já to chápu. - Co je na tom pozitvní, je to, že teď už se můžete vedomě rozhodnout o něco dřív, že si z toho vezmete tu dobrou a ponaučující část a trochu zkrátíte dobu tý nas... štvanosti.
Takže moje prozření pro dnešek vlastně je to, že jsem si oprášila starou a otřepanou frázi o tom, že jsem to JÁ, kdo ovlivňuje můj svět. (Protože když nechci, tak tu práci prostě dělat nebudu, když s někým nechci být, tak s ním prostě nebudu a když mi něco nechutná, tak to nebudu jíst.) A někdy prostě váš svět jenom není kompatibilní se světem někoho jinýho. A máte pak to rozčilování zapotřebí? Nein.
Howg a dobrý večer!
